Přišel pán, že potřebuje tuplovaný rum, protože jde ze zápasu s Finskem a kdyby se ho někdo zeptal, zda by si vybral našeho obránce, anebo jejich obránce, vybral by si Fina a to samé s druhým obráncem a se záložníkem a s útočníkem a o křídlu už radši nemluvě. Ten byl teprve výborný.
Ve výčepu jsme koukali do bedny. Oni měli na hřišti hráče, za kterého Red Bull zaplatil sedm milionů. My jsme měli na lavičce hráče, za kterého jeho klub chce osm milionů. Porazili nás. A potom, že peníze jsou všechno.
Fotbalový stadion v Istanbulu není za městem, protože Istanbul nikde nekončí. Stadion ale není ani ve městě, protože město je jinde. Ke stadionu vedou dvě cesty. Jedna ze shora a druhá ze zdola. Před zápasem byla ta vrchní sice delší, ale časově kratší a protože na konci ucpaná, šly davy fanoušků poslední kilometry pěšky.
Naše výčepní Růžena fotbalu nerozumí, ale nalila panáky hořkého Fernetu po té, co si v nějakém plátku v jakémsi rozhovoru přečetla, že „ve slovenskom futbale se nechceme zraňovat kritikou“.