Holub domácí světu nerozumí a česky neumí. U čtenářů se očekává opak.
03.09.2016 - Když řekneš „A“ a nemáš připravené „B“.
Název obrázku: IMG_131397
U nás v lokále zase létaly facky a panáky. Taky panáci. Růžena se rozpálila do růžova a nejdřív vzteky bacila starýho Pecku platíčkem černých šviháků po hlavě a když se jí ten pán, co jako každý pátek přišel na pivo a tlačenku, zeptal, co že se přihodilo, tak dostal facku přes celou hubu a jak se zvedl, aby se Růže omluvil, že si o něj narazila dlaň, tak toho nešťastníka Růžena popadla za flígr a vyhodila ho oknem na ulici jako papírového čerta.
Kolikrát již jste slyšeli, že hráč přestoupil do Prahy, z holínek mu čouhala sláma a poprvé v životě viděl tramvaj, ale do novin hned hlásil, že Praha je pro něj přestupní stanicí do nějaké větší ligy? Chlapec byl před tím nejdál na návštěvě za strécem ve Valašských Klobúkách na Hané, ale už vyprávěl, jak by chtěl do Německa.
Bojím se, že už jsem taky taková malá, česká kurvička. V pionýru jsem nebyl, u svazáků jsem nebyl, komanče nevolil a dneska tady sedím, koukám na fotbalový zápas české reprezentace a kolem hřiště jsou reklamní panely s čínskými nápisy, u kterých vůbec netuším, co znamenají, ale je patrné, že to ti hoši z východu platí a ač jsem v Číně nikdy nebyl, ač o Číně vůbec nic nevím, tak se stejně bojím, že jsem sice v pionýru ani u svazáků nebyl, komanče nevolil, ale nakonec mne přeci jenom stejně dostali.
Všichni utrácí za útočníky, jen u nás na vsi nic. Trenér Píčus sedí ve výčepu a srká pivo. Výboři mu nabízejí nejrůznější řešení, ale on nechce. Řezník Prasátko nabídl vanu prejtu forwardovi z vedlejší vsi za to, že to k nám podškrábne. Prý nejlepší střelec. Píčus je neoblomný. Útočníka nechce. Říká, že ten odvedle má hrudník jako almara, rychlý je jako náhlé nutkání s řídkým, ale s míčem neobejde ani zapíchnuté vidle a Píčus nechce riskovat, že by mu je zlomil. Něčím ten hnůj kydat musí.
Kdysi ve městě jsem se ho snažil přesvědčit, že bez dobrého trenéra to nemůže být dobré, ale on byl šéf a říkal mi, že za ty roky v lize už v klubu pár zvučných trenérských jmen měl a po čase zjistil, že jsou všichni stejní. Přes týden se chodil koukat na tréninky a u všech viděl podobný tělocvik a před víkendem je zajímalo, kdo to bude pískat a jak. Tedy některé to zajímalo víc, než některé jiné. Ti první mnohdy i věděli, kdo bude chytat a co s tím.
