Holub domácí světu nerozumí a česky neumí. U čtenářů se očekává opak.
22.06.2016 - Nestačilo to.
Název obrázku: IMG_113013
Chtěl jsem napsat, že dědek Bláha zpod věšáků již není žádný mladík, ale to vlastně již víte, protože, kdyby byl mladík, nebyl by dědek. To není jako ten Rosický, který již dědek je, ale běhá jako mladík. Bláha už neběhá a nepraskají mu svaly, občas mu ale loupne v kouli a občas prostě jenom přijde pozdě a bojí se zeptat.
Naše výčepní je ze Žitného ostrova, ale po zápase říkala, že by radši byla z Albánie a vůbec jí nevadilo, že neví, kde to je. Dneska nebyla ve službě. Odnesl a roznášel to její manžel. Seděla s námi u televize a trpěla. Zítra si to vymění. Láďa bude trpět a Růžena nosit.
Dostat fotbalovým míčem do bedny není žádný plezír, ale dá se to přežít. Dobře trefený golfový míček může napáchat vážnější škody a proto jsem je poprosil, aby udělali pár kroků dozadu.
U vás ve městě máte internet a na Facebooku se dozvíte, jak veselo bylo včera večer ve společnosti. U nás na vsi máme aleje. Ne snad, že bychom to zkoumali do detailů, ale ráno poznáme, jak bylo večer. Když se ve výčepu zadaří, baba Šloufová žene kachny do alejí na pastvu. Říká tomu recyklace. Nemusí to být úplně přesný termín pro proces, kdy včerejší bujaré veselí dává základ hostinám budoucím, ale aspoň nemusíme čekat, až to všechno smyje déšť.
Pan Jelítko je jelito. Ne snad, že by byl ve střívku a plněný namletými kůžemi a vším ostatním, co zbylo z ošípaného. Ve výčepu sedává pod věšákem, nic neříká, ale pokaždé začíná slovy „je-li to tak“.
