Holub domácí světu nerozumí a česky neumí. U čtenářů se očekává opak.
16.10.2015 - Ztrácet osm bodů může znamenat tři body od sestupu.
Název obrázku: 2015-09-05_16_34_18_HDR-142
U nás ve vsi jsme vždycky měli vysoko do žlabu, ale přes pole a za řekou tam to bylo jiný. Jedni měli fanfaróna a druzí velkovezíra. Peněz měli jak v Jičíně peří a na zámku dveří. Hrát s námi bylo pod jejich úroveň. Nakoupili a postoupili. Ve fotbale platí, že kdo maže, ten jede. Jenže potom dojedete tam, kde nejste jediní s penězi a tady se ukáže, jak to umíte.
Z Amsterdamu se můžete vrátit s různými vzpomínkami. Silnější to bývá u těch, kteří něco podobného zažili poprvé. Zkušení již jsou na nějaké ty veletoče zkušení. Mladým se z toho rauše ještě chvíli může točit hlava a zpátky doma v kotlině mohou vyprávět, co všechno viděli, když se do toho pustili. Někdo měl pocit, že byl král, někdo toho vyhulil víc, někdo nic a já si vzpomínám, že jsem tenkrát běhal jako králík čtyři hodiny po městě a všichni mi utíkali. V Amsterdamu lze zažít mnohé. Záleží, jak moc jste zvyklí.
U vás ve městě to je jinak, ale u nás na vsi jak zafičí ze strnišť, kdo se nedrží zábradlí, toho to odfoukne a zpátky domů se vrátí nedělním flamendrákem se sněhulákem v podpaží. Zastavil jsem se v Estonsku. Něco podobného vám nepřeju. Taxikáře se zeptáte, jestli mluví anglicky a mlčí, zeptáte se, kolik tady žije lidí, mlčí, přijedete k hotelu a anglicky vám řekne, že zaplatíte na recepci. Ve dveřích uvolníte místo místní dámě, co si nese kávu a naivně očekáváte, že poděkuje, anebo se nedej Bože usměje. Kouká se jinam a mlčí.
Některé věci poznám, a proto mi je můžete věřit. Mám v ruce deštník, prší. Zapomněl jsem si kulicha, mrzne. Koupil jsem řetězy do auta, tři roky nesněžilo a nezačne. S fotbalem to je podobně. Penalta je, když rozhodčí zapíská. S trénováním to je jinak. Váš papoušek je chytřejší a víc toho odtrénoval než já, a proto neberte mé názory nikterak vážně.
Ve fotbale to je tak, že čím větší odborník, tím lépe ví, kdy má mladý hráč odejít od nás z kotliny za kopečky. Potíž je, že každý to ví jinak. Včera mi tento problém vyřešila paní, která s fotbalem nemá nic společného. Letěl jsem letadlem. Paní, co synovi vezla učení a tatínkovi klobásy a slivovici také letěla letadlem. Každý jsme letěli jinam. Oba jsme po vystoupení potřebovali čepici. Ona víc. Přeci jenom mířila severněji.
