Holub domácí světu nerozumí a česky neumí. U čtenářů se očekává opak.
03.08.2015 - Přání a realita.
Název obrázku: 2015-08-02_15_28_2071
U nás na vsi výbor rozhodl, že když budeme mít míč, tak to budeme hrát jako Barcelona a bez míče to budeme dál hrát, jak umíme, což znamená, že mladí, co ještě popadnou dech, se vrátí a před vápnem počkají na kuřáky a ostatní a společně potom počkají, až to ti druzí zkazí. Výsledkem bylo, že se kluci moc neunavili, protože většinu zápasu pročekali.
Včera večer na náměstí ve Štýrském Hradci hrály nějaké Bulharky. Hrály na housle a také na buben. Ostatní nástroje neznám, zato jsem věděl, že již bylo po desáté a proto měly vyděláno a mohly začít balit. Nezačaly. Vrátily se na scénu a hrály dál. Vytleskalo je zpátky několik desítek tančících posluchačů.
Rozsypanou němčinou jsem se ve vídeňském hotelu zeptal slečny recepční, jak se rakousky řekne polštářková náplast. Suše a česky řekla: "debil". Neviděl jsem ho, a proto se ptám: "kde byl?". Tímto poměrně jednoduchým způsobem jsem se dozvěděl víc, než to, že rakouština neexistuje. Podobně tomu je s Rakušáky. Němci ani Češi to nejsou a rakousky nemluví.
Na první pohled to nevypadá špatně. Chlapi u nás ve výčepu se již seprali o to, jestli se šípkovou omáčkou, anebo s knedlíkem a se zelím. Až jim výčepní musela připomenout, že ve spíži není divočák, ale zajíci a ti navíc budou až po honu a ten ještě neskončil.
Dnes ráno se u nás v alejích muselo uklízet, a proto chápete, že jsem zapomněl všechno, co chlapi včera večer vespolek vymysleli. Pamatuji si ale, proč si u nás ve výčepu myslí, že Sparta měla z Jablonce koupit nějakého Kopice.