Holub domácí světu nerozumí a česky neumí. U čtenářů se očekává opak.
25.03.2015 - Hlava - mapa!
Název obrázku: 2015-03-21_19_01_0261
Červení přišli zbytečně. Hráli proti bílým a ti, kromě toho, že byli všemi pasováni na jasného favorita, byli rovněž domácí a tým měli vyšperkovaný hráči z velkých klubů Anglie a Německa. Před pár týdny na zimním turnaji kdesi ve Španělsku bílí každého porazili rozdílem třídy. Kdo neviděl, neuvěří a kdo viděl, ten byl nadšen. Červení nebyli z úplného Nazdárkova, ale proti bílým neměli šanci.
Všichni se diví, kam jsem dal oči. Když jim to vysvětlím, diví se ještě víc. U nás na vsi v kantýně hostinská pořídila příbory. Nikdy nám nescházely. Stejně se nevařilo. Při oslavě nových příborů se připíjelo na zdraví a servírovali utopenci. Ti chytřejší je popadli do rukou a nic se jim nestalo. My moderní jsme je přeřízli tím ostrým a napíchli na to špičaté. Potom jen stačilo najít ten správný otvor. Komu se to povedlo, ten si stěžoval, že nejsou dostatečně odležený. Komu se to nepovedlo, ten se trefil jinam. Manžel od výčepní si zapíchl vidličku do tváře, Chytrý Lojza ještě o něco výš a já se trefil do oka. Doufám, že to je důstojná omluva dnešní přestávky ve vysílání našeho fotbalového deníčku.
23.03.2015 - Prostopášnice z Varšavy a stateční z myších děr.
Název obrázku: 2015-03-22_19_09_2957
Chlapi u nás na vsi občas vyprávějí o návštěvě vykřičených domů. Nevěřte jim, protože to znají jen z televize a ještě ne český, takže se nemusí jednat o nevěstky, nýbrž o nevěsty Kristovy. To by se v Polsku nestalo. Tady když se dáma nazve lehkou ženou, tak chlap musí mít důkazy. Nejlépe účtenku, v horším případě potvrzení od lékaře.
Jsem rád, že se shodneme. Vás nezajímá fotbal za Kaspickým mořem a mne toho zajímá ještě méně. Místo toho bych vám mohl říci, jak vypadá místní letiště, ale neřeknu. V pět ráno není nálada na hlouposti. Obzvláště před letem do Kyjeva. Za trestem vám, ale prozradím, jak to tady je s "děvočkami".
Dřív byla jiná doba. To jsem cestou z Kolbenky usnul ve vlaku a probudil jsem se ve Štětí. Dnes už to jezdí tak rychle, že stačí, aby se člověk pokochal likérem a krajinou a šup a je v Ázerbájdžánu. Asi bych neměl tolik pít. Ještě štěstí, že to není Afghánistán. To bych musel nosit pušku a roušku.