Holub domácí světu nerozumí a česky neumí. U čtenářů se očekává opak.
11.09.2014 - Memphis Depay aneb pozor na předčasné oslavy.
Název obrázku: 2014-09-09_20_43_03-132
V červnu 2012 se v kvalifikační skupině ME do 19ti let potkali Holanďané s Francouzi. Na levém křídle v oranžovém dresu nastoupil nějaký Memphis Depay. Tenkrát mu bylo osmnáct let a rozhodl zápas tím, že ho nerozhodl.
Některé věci se nikdy nedozvíme a o jiných víme více, než chceme a mnohdy i špatně. Já jsem věděl, že do základní sestavy patří Pilař a on tam nebyl. Všichni jsme věděli, jak na Holanďany, protože se vrátili ke svému klasickému rozestavění a my víme, jak jim to hrát za vysoko postavenou obranu. Na střeše si o tom cvrlikali moji bratránci vrabci, raci i racci a v tisku to vysvětloval šéf trenérské unie pan Lička.
Po válce byla v Rakousku taková bída, že v zimě jedli kůru ze stromů a nyní se jim to zřejmě snaží vrátit a možná to je důvod, proč na okrajích lesa instalují vybydlené telefonní budky plné očtených knih. Jednu z nich jsem našel u obory v Sankt Pöltenu. Vedle byla restaurace a jezero. Kdo šel k vodě, ten si mohl sáhnout pro něco ke čtení. Jedna kniha byla v čeština, ale textu bylo rozumět ještě mému, než kdybych ho napsal já.
Nejedná se úplně o radu, ale o námět k zamyšlení, aby začínající útočník nedopadl jako strejda Brunda od nás ze vsi. Ten sice neskončil úplně nejhůř, protože ho živí, co ho baví, ale není to úplně ono. Sedává v kantýně u stolu hned za kamny, a jak vezme do ruky obrovský, bronzový pozoun, chlapi mu hned posílají desetikorunu, aby byl radši zticha a nefoukal do toho. Přitom stačilo, aby jeho učitel hudby nebyl tak tvrdohlavý a naučil ho hrát ještě na něco jiného.
Přes den šlapu zelí, a proto se necítím povolán rozumět psychologii, ale někdy je u nás v konzervárně zapnuté rádio a nedávno jsem tam zaslechl něco o symbolech a podvědomí. Moc jsem to neposlouchal. Podvědomí zrovna chtělo, aby se vědomí zabývalo půvabem hlávek, které do placu házela paní mistrová.