Holub domácí světu nerozumí a česky neumí. U čtenářů se očekává opak.
22.08.2014 - Za kopcem je Sarajevo.
Název obrázku: 2014-08-22 16_34_44 HDR14
Sarajevo není velké a začíná a končí letištěm. Ulice do centra je ucpaná a toulaví psi zápasí o pozornost řidičů s několika žebráky. Přesto jsme za chvíli minuli kino, ve kterém se právě koná dvacátý ročník filmového festivalu. Historické centrum je o několik bloků dál.
Huba se mi křiví, nehty slézají. Až tak hříšná myšlenka mne napadlo. Skoro se to stydím říct. Jenže, co když jsou v tom čeští rozhodčí nevinně? Možná by stačilo, nechat je pískat. No dobře. Až z takové výšky jsem na hlavu nespadl.
Taxikář byl z Pákistánu, a když se Pákistánce zeptáte, jak daleko je za roh, řekne vám, že kousek a vy potom jdete dva dny a roh nikde. Nevěřil jsem mu proto, když tvrdil, že Salcburk má jen 150 000 obyvatel. Dobře jsem udělal. Během kvalifikace o Ligu mistrů proti nějakému Malmö na stadionu hlásili, že přišlo 29 100 diváků a o mnoho více by se jich tam nedostalo. Lopotně jsem si spočítal, že když Praha má lidí přes milion a na zápas Sparty se stejným soupeřem přišla poloviční návštěva, tak v Solnohradu musí žít nejméně dva miliony lidí.
U nás za lesem býval Domov důchodců, a když jsme nevěděli, pro koho se to vlastně hraje, tak nám chlapi o holích přišli vhod. Ještě radši jsme je měli, když přivedli nějaké holky. Senioři a děti měli vstupné zdarma, ale ve fotbale bývaly důležitější věci než peníze. Třeba plně obsazená lavička.Pardon. Tribuna. Dnes už je všechno jinak. Ústav zavřeli a lavičky jsou prázdné. Podobně to s důchodci bude i v chorvatském Záhřebu. V pátek hrálo Dinamo a chlapi nikde. Na obrovském, legendárním stadionu Maksimir bylo kolem dvou tisíc statečných a to hráli borci, kteří to umí. Tedy, když se jim chce. Včera doma hrál první ligu klub NK Záhřeb a diváků bylo asi tolik, jako u nás na vsi, když starouškové ještě nebyli upoutaní na lůžko a utráceli babiččin důchod za teplé pivo bez párku u nás v kantině.