Holub domácí světu nerozumí a česky neumí. U čtenářů se očekává opak.
17.10.2014 - Šéf je šéf.
Název obrázku: 2014-07-30_18_28_0167
Sira Alexe známe všichni. Všichni od vidění. Někteří víc, někteří míň a někdo si snad i koupil některou z knih, kde vzpomíná, jaké to bylo. Je to k nevíře, ale ten pán v důchodovém věku byl poměrně všímavý. V jedné z těch knih píše, že časy se mění.
Letadlo je to velké, o čem většina z nás netuší, proč se drží ve vzduchu, a jiní o něm vědí zase jenom to, že dělá čáry na obloze. Za nás zkušenější potvrdím, že létat je za trest, ale občas je lepší hodinu sedět s koleny odřenými od sedačky před vámi, než si celý den užívat pohodlí auta při šplhání na druhou stranu kopců.
Ti v Katalánsku jsou tak slavní, že je každý zná a ti v Chorvatsku zase tak dobří, že levně neprodají. Ten, který byl u těch druhých, a nyní je u těch prvních, byl včera večer na výletě někde na vsi tam u nich v polích. Vy, kdo víte, víte, a vám, kdo nevíte, jména stejně nic neřeknou, a proto bez nich.
Ibrahim není můj kámoš, ale když se potkáme, zdravíme se jako kamarádi. Večer spolu jedeme na fotbal. Ani jeden tomu nerozumíme, ale celkem nás to baví. Ibra to první přizná a za to druhé se nestydí. Já to mám obráceně.
Po celé ty roky koukání na fotbal to je pořád stejné. Ti, co to umí, mají na všechno spoustu času a je jich všude víc.Obráceně jsou na tom Ti, co to neumí. Všude jsou sami a čas je pro ně cizí slovo.
