Holub domácí světu nerozumí a česky neumí. U čtenářů se očekává opak.
25.08.2014 - Nejlepší podmínky mládeži.
Název obrázku: 2014-08-22 10_40_0221
Hospodská u nás v kantýně zná z fotbalu jenom dvě věty. Tu první má pro nás. Jen si ji lehce upravila. V jejím podání zní „chlastej, ale zůstaň člověkem“. S tou druhou přichází, když vidí starýho Beroušku, jak si bere píšťalu a jde trénovat dorost. V těchto chvílích používá větu, kterou zaslechla v jakémsi obskurním seriálu pro muže, ve kterém všichni vědí, jak na to, ale skutek utek. Kouká po dědkovi, kroutí hlavou a pod knírek si opakuje, že „nejlepší trenéři patří k mládeži“.
Sarajevo není velké a začíná a končí letištěm. Ulice do centra je ucpaná a toulaví psi zápasí o pozornost řidičů s několika žebráky. Přesto jsme za chvíli minuli kino, ve kterém se právě koná dvacátý ročník filmového festivalu. Historické centrum je o několik bloků dál.
Huba se mi křiví, nehty slézají. Až tak hříšná myšlenka mne napadlo. Skoro se to stydím říct. Jenže, co když jsou v tom čeští rozhodčí nevinně? Možná by stačilo, nechat je pískat. No dobře. Až z takové výšky jsem na hlavu nespadl.
Taxikář byl z Pákistánu, a když se Pákistánce zeptáte, jak daleko je za roh, řekne vám, že kousek a vy potom jdete dva dny a roh nikde. Nevěřil jsem mu proto, když tvrdil, že Salcburk má jen 150 000 obyvatel. Dobře jsem udělal. Během kvalifikace o Ligu mistrů proti nějakému Malmö na stadionu hlásili, že přišlo 29 100 diváků a o mnoho více by se jich tam nedostalo. Lopotně jsem si spočítal, že když Praha má lidí přes milion a na zápas Sparty se stejným soupeřem přišla poloviční návštěva, tak v Solnohradu musí žít nejméně dva miliony lidí.
