Holub domácí světu nerozumí a česky neumí. U čtenářů se očekává opak.
08.07.2014 - Stoper bez figury je jako mírová politika bez Brežněva.
Název obrázku: 2014-07-07 16_52_0787
Přijdete na dorostenecký zápas a při hymnách vezmete tužku a na soupisce si označíte nejvyšší a nejmenší hráče. Zároveň se podíváte na brankáře. Pokud není vysoký, přestane vás zajímat. Po hymnách se hráči postaví do základního rozestavění a první se podíváte na stopery. Škrtnete je, pokud nemají figuru.
V Anglii nehrálo nejvyšší fotbalovou soutěž mnoho hráčů, jejichž dědeček byl skoro král a v hlavním městě mu postavili sochu. Jednoho takového znám. Bydlí v malém českém městě v ulici Za Sokolovnou. Není v Čechách mnoho vhodnějších adres pro člověka zabývajícího se sportem.
Málokdy se stane, že si o něčem něco myslím. O bílém vím, že zčerná, mladé zestárne, tvrdé změkne a měkké ztvrdne. Nemůže překvapit, že nevím, co si myslet o kariéře slovenských fotbalistů Weisse a Stocha. Nechám to na vás.
Chorvatsko je tam, kam nejedete na dovolenou, protože již tam jsou všichni od vás z ulice. Navíc si vzpomínáte, jak jste vloni šlápli na ježka, a tak letos radši pojedete k tchýni na chatu. V Chorvatsku se také hraje fotbal. Nic moc. Z Brazílie už jsou dávno doma.
Ve Švýcarsku se to s fotbalem má jako u nás ve Střezivojicích. Krajina je zvlněná, a proto jednu půli útočí do kopce domácí a druhou půli hosté. Na samotě za vsí na Kokořínsku je uprostřed hřiště skála. Ve Švýcarsku pro změnu sníh. Na fotbal se nehodí ani jedno.
