Holub domácí světu nerozumí a česky neumí. U čtenářů se očekává opak.
30.07.2013 - Juniorská liga? Prodlužování agónie, anebo odrazový můstek ke slávě?
Název obrázku: U 21 liga97
V Anglii fotbalu rozumějí po svém. Nikde se nehraje lepší fotbal, ale všude, kde umí kopnout do míče, toho vyhrají víc, než reprezentační týmy Albionu. Není proto důvod si myslet, že měl pravdu ředitel jedné z nejlepších mládežnických akademií při klubech Premiere League, který mi kdysi řekl, že všechen mládežnický fotbal se dělá jenom kvůli jednomu, dvou či třem hráčům v posledním dorostu, kteří se dostanou do prvního týmu.
Německo je za kopcem. Vypadá to tam stejně, ale jinak. Je východní a zápasní a Berlín a sever a jih. Moře a hory a lány s kukuřicí. Silnice, dálnice, auta, lidi, fotbal. Prostě jako u nás. Všude to je stejné a někde to je jiné.
Český fotbal se chlubí úspěchy mládežnických reprezentací. Určitě není špatné čas od času něco vyhrát. Škoda jen, že osud šampionů je takový, jaký je. V roce 2007 hrála česká reprezentace ve finále MS U-20 v Kanadě proti Argentině. Tým tvořili hráči narození v letech 1987 a 1988. Dnes jsou v nejlepších fotbalových letech. Podívejme se, kam jim stříbrné medaile pomohly.
Na konci listopadu v roce 2001 jsme na Letné zažili velký fotbalový orgasmus. Borci v rudém pod vedením pana trenéra Hřebíka po trávníku honili Real Madrid, aby nakonec o gól prohráli v zápase, který pro nás všechny byl večerem fotbalových zázraků. O takové Spartě od té doby sníme. O Spartě složené z odchovanců. O Spartě silné, nebojácné, aktivní a mladé.
Není to poprvé, ani naposled, co musíme skousnout, že zářné zítřky přijdou později. Nevadí, pokud jsme na správné cestě. Psi mohou štěkat, výt na měsíc, anebo se vzteknout, ale karavana táhne dál. Vidíme světlo na konci tunelu, jdeme vánicí, brodíme se přes rozvodněné řeky, níc nás nemůže zastavit. Potud vše v pořádku.
