Holub domácí světu nerozumí a česky neumí. U čtenářů se očekává opak.
04.07.2014 - Každý svého štěstí strůjcem.
Název obrázku: 2014-04-05 14_19_4090
Málokdy se stane, že si o něčem něco myslím. O bílém vím, že zčerná, mladé zestárne, tvrdé změkne a měkké ztvrdne. Nemůže překvapit, že nevím, co si myslet o kariéře slovenských fotbalistů Weisse a Stocha. Nechám to na vás.
Chorvatsko je tam, kam nejedete na dovolenou, protože již tam jsou všichni od vás z ulice. Navíc si vzpomínáte, jak jste vloni šlápli na ježka, a tak letos radši pojedete k tchýni na chatu. V Chorvatsku se také hraje fotbal. Nic moc. Z Brazílie už jsou dávno doma.
Ve Švýcarsku se to s fotbalem má jako u nás ve Střezivojicích. Krajina je zvlněná, a proto jednu půli útočí do kopce domácí a druhou půli hosté. Na samotě za vsí na Kokořínsku je uprostřed hřiště skála. Ve Švýcarsku pro změnu sníh. Na fotbal se nehodí ani jedno.
Nestává se často, aby v televizi byl k vidění fotbal, jaký se hraje v Kardašově Řečici a ještě k tomu při přenosu z Mistrovství světa a hráči přitom na sobě měli kanárkově žluté dresy. V sobotu se to povedlo. A možná to bude stačit i na titul světových šampionů.
U nás pod kopcem máme řeku. Kousek proti proudu je vesnice obklopená sídlištěm, kde nemají kopec, ale roky tam hrávali a zase už hrají lepší fotbal. Mívali stoperskou dvojici, o jejíž slávě se dodnes hovoří na chirurgických odděleních široko – daleko. Hrávali to jednoduše. Jeden útočníka nadzvedl a druhý ho dorazil. Výsledkem byla nejedna poctivě zlomená noha.
