07.06.2013 - Rakouská beznaděj.

Název obrázku: TCM15

Rakušáci znají jen dva ptáci. Myš a žábu. Potom možná sachr a vídeňský řízek. Ale fotbal? Nikdy! Toho bohdá nebude, aby Rakušák uměl hrát fotbal. Šlapat zelí snad. Valčík možná. K tomu trochu čutat do mičudy. Ale hrát fotbal?

V Rakousku nemají tak náramný talent na míčové hry jako my v Čechách. Máme to prostě v krvi. Rakušáci z nás mají komplex. Hodí se na činčání rododendronů, trochu lyžování na kopci, ale s kopáním do míče se snaží zbytečně.

Nikdy nás nedoženou. Máme talent, máme fištróna a víme jak na to. Ve Vídni a v kopcích nám mohou jen závidět, ale to je vše, co s tím udělají. Nic jim nepomůže. Můžeme dál sedět na peci a za břicha se popadat ze samého smíchu, když se koukáme, jak na to jdou špatně.

Komu to řeknu, ten se taky přidá a směje se a směje, až mu slzy tečou. Představte si, že jich není ani devět milionů, jsou rozdělení do devíti krajů, co jim říkají spolkové země a je dost možné, že v každém tom kraji, mají něco jako krajský fotbalový svaz a ten krajský fotbalový svaz asi má známosti vysoko na Mléčné dráze, protože včera jsem byl v nějakým Lindabrunnu a to je jen taková vesnice a tam za polem s kukuřicí přistálo UFO.

Už mne to nezaskočilo. Nebylo to moje první rakouské setkání s mimozemskou civilizací. Když jsem se zeptal, tak mi řekli, že něco podobného má každý krajský fotbalový svaz.

Hřiště jsem nepočítal. Čtyři jsem viděl, dalších několik jsem tušil. Přírodní tráva, umělá tráva, něco osvětlené, něco vyhřívané. Všechno za plotem. U toho elegantní hotel, tedy ubytovna, či internát. Samozřejmě, že malá restaurace a velká jídelna. Jistě bych našel i tělocvičnu a bazén. Prostě něco ze science-fiction.

Ti Rakušáci jsou zvláštní lidi. Jezdí škodovkou, ale myslí si, že nás doženou, když v každém kraji vytvoří tréninkové centrum mládeže. Houby s octem.

Název obrázku: Austria90