05.06.2014 - Doufejme, že silnější ne vždy vyhrává.

Název obrázku: 2014-06-04 17_59_2723

Platí to i obráceně. Bráníte, držíte vzadu nulu, soupeř se k vám nemůže dostat kombinací, a pokud má na vybranou, může to zkusit po zlém. Vy se musíte umět ubránit.

K tomu přidejte situace ve středu pole. Stokrát za zápas to tam spadne a víc to uhraje ten, kdo má silnější, potažmo vyšší, hráče.

Málo platné, ale s vysokými hráči to je snazší. V úterý jsme hráli s obyčejnými Rakušáky. Oba dva jejich stopeři byli řezníci. Pogatetz 190 cm a Prödl 194 cm. Mohli jim čeští útočníci ve vzduchu konkurovat při nakoplých míčích? Na středu hřiště štítový záložník Ilsanker má 188 cm. Vácha s Hořavou i Hušbauer si k němu museli vzít stoličku. Ve druhé půli přišel Baumgartlinger. Jen 183 cm, ale když se nadechne, potřebujete půl dne, abyste ho oběhli. V útoku nastoupili Arnautovič a Weimann. Jeden 192 cm a druhý 188cm. Ve druhém poločase nastoupil Janko a jeho 196 cm šlo těžko přehlídnout.

Výška nerozhoduje. Obzvláště, když máte stejně kvalitní hráče jako národní tým Španělska. Případně FC Barcelona a zapomenete, že vloni ji Bayern sestřelil silou ze vzduchu.

Výška nerozhoduje, ale pomáhá. Při standardních situacích, při nákopech na stopery, při vzdušných soubojích ve středu hřiště, anebo když si sami potřebujete pomoci nákopem na útočníka. Je to jenom jeden z faktorů, které rozhodují při balancování na tenké hraně mezi úspěchem a neúspěchem.

V českém týmu proti Rakousku byli oba krajní obránci slušní ve vzduchu, ale nejvyšší český obránce byl stoper Holek se 185 cm. Na prostředku zálohy se Vácha tváří drsně, ale to nic nemění na tom, že je vysoký, jak je vysoký. Hořava ani Hušbaur nejsou žádní zabijáci. To není ani Dočkal, ani Krejčí a ani Kolář a Vydra v útoku by mohl být jako vydra, ale na víc než 180 cm to stejně nebude.

Výška a síla nejsou všechno, ale český národní tým jejich nedostatek bude muset vykompenzovat něčím jiným. Čím?