Tento týden to začne. Sedneme na kanape a budeme koukat, jak to kluci válí. Před čtyřmi lety jsme mohli fandit Slovensku. Dnes jsme na tom lépe. Palce můžeme držet všem. S nikým nemáme nic společného, a proto se nebudeme nervovat, a budeme si jen přát, aby zvítězil dobrý fotbal.
Podobně, jako my před čtyřmi lety, na tom jsou v Albánii. Na šampionátu nejsou, ale mají lepší důvody, proč fandit Švýcarsku, než tomu bylo u nás v případě Slovenska. Chorvati mají ve hře svůj národní tým, a kdyby to nevyšlo, tak by ve švýcarském týmu také našli krajana.
V Chorvatsku žije 4,3 milionu obyvatel, v Bosně necelé čtyři miliony a v Brazílii mají dva národní týmy. Není vyloučené, že to je všechno jenom štěstí a souhra náhod. Určitě za tím nebude komfort a materiální podmínky v mládežnických akademiích. Otázka je, zda to je v genetické výbavě, anebo ve výchově. Třeba v létě najdeme odpověď na dovolené u Jadranu.