U nás v kotlině v tom máme jasno. Uprostřed nám teče řeka, u ní je město, nad městem fešný hrad a nad hradem vlaje vlajka, kde je napsáno "Pravda vítězí". Té se neposmíváme. Jinak to je s jedním, který k tomu přidal, že společně s láskou jsou nad lež a nenávist. Za příhraničními kopci, ale i za širými oceány, jsou kraje, kde na to dohlíží jeden, co kvůli nám skončil na kříži. U nás si vystačíme s tím, kdo zrovna sedí na hradě, a o co se fotbalu týká, tak na strahovském kopci.
Pod vlajkou to naposledy byli další dva z Václavů a nyní to je nějaký zeman s vidlema. Na Strahově jsou zárukou pravdy, lásky, cti a poctivosti sám Král velkých čápů pan pán Miroslav z hor a chrabrý rytíř Roman od svazků a Plzně. Pomáhá jim jistá Dáša.
Brazílii tomu z kříže také pomáhá žena. Černá madona s Ježíškem v náručí. Koupíte si ji v každé prodejně suvenýrů. Poprvé jsem si přivezl tři. Jedné upadla hlava. Sádrová. Možná to je důvod, proč se jí mnozí fotbalisté nebojí. A tím nemyslím jen Brazilce Freda, který upadne, když si ho obránce lehce - a o to hloupěji, přidrží. Myslím tím, ale jeho kolegu v brance, který vytlačí střelu nad břevno a potom se nestydí rozehrávat od branky. Omlouvou by mu mohlo být, že přílišná skromnost mu nedovolila, aby se před celým světem vychloubal tím, na jak rychlé a vysoké střely dosáhne.
Občas mne napadá, jestli v té kopané nemáme jinak nastavená pravidla slušného chování. Možná by nebylo na škodu zakázat v televizi opakované záběry. Mnohé hvězdy by z toho vyšly zářivější.