U nás pod kopcem máme řeku. Kousek proti proudu je vesnice obklopená sídlištěm, kde nemají kopec, ale roky tam hrávali a zase už hrají lepší fotbal. Mívali stoperskou dvojici, o jejíž slávě se dodnes hovoří na chirurgických odděleních široko – daleko. Hrávali to jednoduše. Jeden útočníka nadzvedl a druhý ho dorazil. Výsledkem byla nejedna poctivě zlomená noha.
U nás u řeky v polích se nyní nehraje. Máme přestávku. Chlapi si odpočinou a potom budou muset na žně. Ve výčepu se proto koukáme, jak to hrají v té Brazílii. Moc tomu nerozumíme, ale v jednom máme jasno. Ten Suarez bude tak trochu pacient. Kousat protihráče? Kdo to kdy viděl.
Štípance, pěsti do zad, kolena do ledvin, přišláplá noha, rána, tam kde to nejvíc bolí, tak na to na všechno jsme u nás zvyklí. Ale kousat?
Máme tady jednoho, který si před mačem dával kafe a malýho ruma. Kafe, aby se hecnul a ruma, aby mu to myslelo. Nohy si namazal francovkou. Brankář. Citlivý člověk. Ale jak zařval, tak se všichni klidili. Kolíkama šel dopředu a rozpáral každého, kdo mu stál v cestě. Chlapi od sanitek by mohli vyprávět.
Jak vidíte, o fotbale tady víme svoje. Hrajeme to od podlahy. V té Brazílii to musí strkat nějaké slečinky, když řeší, že nějaký Suarez někoho kousl. U nás na vsi by ho starý Vazba přetáhl praporkem přes záda a na cestu domů by dostal mokrý hadr na hlavu. Děti by se mu smály a psi by na něj štěkali. Tím by to u nás na vsi skončilo. Asi ještě nejsme dostatečně světoví.