Nestává se často, aby v televizi byl k vidění fotbal, jaký se hraje v Kardašově Řečici a ještě k tomu při přenosu z Mistrovství světa a hráči přitom na sobě měli kanárkově žluté dresy. V sobotu se to povedlo. A možná to bude stačit i na titul světových šampionů.
Zkuste si představit národní smutek a zděšení, který by u nás v kotlině mezi kopci zavládlo, kdyby družina kolem Jaromíra Jágra prohrála ve vyřazovací části hokejového MS s Maďarskem. Podobně na tom jsou v Brazílii s Chile. Některé věci prostě nejsou možné, i když ke konci světa v Brazílii neměli daleko. Odkládá se na příště. Jednou to přijde. Obzvláště pokud v Brazílii nepřijdou na to, že k výsledku je kromě jedenácti fotbalistů taképotřeba tyto hráče naučit pracovat jako tým.
Hráči outsidera z Chile zdaleka nejsou takové hvězdy jako domácí Brazilci, ale každý z nich přesně znal a plnil svou roli při držení míče, ale hlavně v situacích, kdy měl míč soupeř. Toto Brazilcům scházelo. S míčem hráli systém „vše na Neymara“ a bez míče spadli na vlastní půlku a bezradně čekali, co se bude dít, podobně jako to hrajeme u nás na vsi.
Letos to s pomocí Boží a díky individuální kvalitě hráčů může vyjít a Brazílie bude slavit titul, ale nebude dlouho trvat a přijde den, kdy i v Brazílii budou muset pochopit, že dobře organizovaný tým je víc než fotbalový kroužek těch nejblýskavějších hvězd.