03.07.2014 - Papežštější než papež?

Název obrázku: 2013-04-06 12_53_4943

Chorvatské pobřeží má něco do sebe. O fotbalových stadionech se to říci nedá. Většinou to je souboj bídy s nouzí. Hezké a nové již byly. Platí to pro stadion Dinama v Záhřebu stejně tak jako pro stadion Hajduku ve Splitu. Možná někde mají nový a moderní stadion. Já jsem s ním ještě neměl tu čest. Třeba ho jednou objevím.

Kromě velkých stadionů Dinama a Hajduku jsem viděl ligové zápasy v Osijeku, Zaprešiči a Koprivnici. Jedna stará, špinavá tribuna a nic víc. Ligový klub Hrvatski Dragovoljac na sídlišti v Záhřebu ani stadion nemá. Ze dvou stran je za plotem pole, po delší straně se rozpadá několik řad špinavých sedaček pod střechou, skrz kterou prší a za brankou jsou staré stavební buňky, ve kterých se převlékají hráči a rozhodčí.

Až na městské derby přijede Dinamo, diváci uvidí několik účastníků právě probíhajícího šampionátu v Brazílii. Inu jiný kraj, jiný mrav.

U nás v kotlině na tom jsme lépe. Sice mnohdy nevíme, kdo postoupí, protože především v nižších soutěžích je důležitější schopnost a ochota splnit podmínky řídícího orgánu, než umístnění v tabulce, ale odměnou nám je kulturní prostřední na stadionech.

Občas mne napadá, jestli schopnost kopat do míče a trhat sítě není víc, než komfort ve sprše a počet sedaček, na kterých stejně nikdo nesedí. Přeci jenom se jedná o fotbal, který je tak populární, i proto, že všude na světě se hraje stejným míčem podle stejných pravidel. A pokud chudí ve zbořeništi dokážou prohánět mičudu lépe, než bohatí s fajnovým trávníkem, potom nechť pykají ti, kteří mají peníze, ale netrefí branku a ne ti, kteří nemají na barvu potřebnou k natření rozpadající se stodoly na růžovo.