Není to válka, je to fotbal. Nejsou to dva rozdílné světy, protože vím, že v Srbsku nežijí na stromech a z kohoutku jim teče teplá voda a ze zásuvek elektřina. Dokonce i fotbalové hřiště má v Srbsku stejné rozměry jako v Německu a kopaná se v obou zemích se hraje podle podobných pravidel. Stejně, ale nikoho nepřekvapí, že tráva je v Německu jiná než na Balkáně. Když nic jiného, tak v Mnichově jí sekají traktorem a v nížinách za Dunajem kosou, případně kozou.
Včera si to na Mistrovství Evropy do 19ti let rozdali hezky učesaní a v akademiích vyšlechtění Němci proti lehce divokým válečníkům ze Srbska. Vám všem, co jste zápas viděli přímo na stadionu, případně alespoň v televizi, nemusím říkat, že na jeden kopec se dá vystoupit po různých cestách.
Němci se vydali v Mercedesech, Srbové na kole. Nejdřív měli k vrcholu blíž jedni, potom druzí, potom zase ti první, kteří měli ještě pár dalších šancí srazit soupeře zpátky pod kopec, ale nestalo se a nakonec byli rádi za bod. Fotbalová válka jako řemen. Jen nevím, co z toho plyne pro nás v kotlině.