15.08.2014 - Není každý den Masopust.

Neuměl jsem zapnout televizi, a tak jsem šel na fotbal. Nakonec jsem tam zůstal celý den. O míč se prali loňští starší žáci z dvanácti klubů, které nebyly od Šumavy k Tatrám, ale od Brazílie přes New York, Anglii, Španělsko, Německo, Švýcarsko až Rakousko. Každý tým byl jiný a to víc než barvou drezů.

Brazilce a Španěly by poznal slepý. Jiná pohybová kultura a míč jim lepil na kopačky. Bayern hrál v rozestavení 4141 a hráči se snažili neztrácet míč v mezihře ve středu pole. Dortmund byl živelnější a přímočařejší. Týmy Red Bullu ze Salzburku a Lipska měly silné, vysoké obránce a vysoko vytlačovaly ofsajdovou linii.

Zvláštní kapitolou jsou Angličané. Týmy měli složené z hráčů různého původu a herního stylu. Hráči s kořeny v Africe jsou silní a rychlí a ne vždy lze souhlasit s jejich výběrem místa a s rozhodováním, jaké řešení zvolit. Blonďatí a narezlí Britové přinášejí charakter, odhodlání a přímočarost, ale ne vždy je přítomen sametově jemný první kontakt s míčem. Pokud někdo odskočí do meziprostoru mezi obranou a středovou řadou, zalepí míč, otočí se, převede a posune, potom je velká pravděpodobnost, že to je posila z Pyrenejského poloostrova.

Už se těším, až na podobném turnaji uvidím reprezentanty naší kotliny kolem dvou řek a výhledem do stran. Patrně budeme kostrbatí a neobratní jako naši sousedé z Lipska. K tomu, abychom neudělali ostudu, stačí umět řemeslo. Nebát se míče, zpracovat, přihrát a běhat. Ani ty největší kluby nemají v každém ročníku mnoho hráčů, kteří by toho ukázali o něco víc. I když některé tu a tam někoho přece.