Přes den šlapu zelí, a proto se necítím povolán rozumět psychologii, ale někdy je u nás v konzervárně zapnuté rádio a nedávno jsem tam zaslechl něco o symbolech a podvědomí. Moc jsem to neposlouchal. Podvědomí zrovna chtělo, aby se vědomí zabývalo půvabem hlávek, které do placu házela paní mistrová.
Bojím se, jestli na něco podobného nemysleli chlapi z Fotbalové asociace České republiky, kteří zadali výzdobu autobusu pro reprezentační mužstvo. Představte si, že jste přilepeni u televizní obrazovky a nejde obraz. Pan Čapek musí komentovat jako v rozhlase: „A ke stadionu přijíždí autobus s českou reprezentací. Za několik málo minut začne další bitva českých lvů v kvalifikaci na Mistrovství Evropy.“ A v tom naskočí obraz a vidíte autobus české reprezentace. Přes celou boční stranu autobusu je nakreslený lev.
Nejen ve vašich představách je lev symbolem síly, udatnosti a dominantního mužství. Z Wikipedie jsem si dovolil opsat, že „lev jako symbolický král zvířat vyjadřuje rytířské ctnosti, odvahu, sílu a statečnost. Lev se proto vyskytuje v erbech královských rodů, znaků zemí i měst“.
Nejdřív se štípnete, protože nevěříte vlastním očím. Potom chvilku přemýšlíte, zda to byl opravdu jen tabák, co jste měli v cigaretě a potom přemýšlíte nad tím, co si museli ubalit chlapi, kteří zadali výzdobu autobusu české reprezentace. Jenže skutečnost je jiná.
Chlapi z ČFA na to šli od lesa. Lev jako symbol síly již nikoho nezaskočí, ale ušatá kreatura v kopačkách s rukama založenýma na pivním pupku působí na soupeře jako tichá rána palicí mezi rohy a to jenom proto, že podvědomí je děsná mrcha. Trenéři mohou soupeřům celé dny vyprávět o síle české reprezentace, ale když soupeř vidí českého lva na českém autobusu, tak nemůže brát český tým vážně, podvědomě ho podcení a dostane trojku.
Název obrázku: 2014-09-03_22_21_1286
Otázkou je, zda by čeští hráči neměli k autobusu chodit se zavázanýma očima, aby se jejich vlastní podvědomí neztotožnilo s tou dvouzubou kreaturou na autobusu. O divácích tedy nemluvě.
Jenže to je možná všechno jinak. Co my z konzervárny o tom můžeme vědět. Vždyť ani nepoznáme, které hlávky patří paní mistrové.