Někdy stačí málo. Na návsi máme autobusovou zastávku, vrbu s malým V a hernu s velkou, svítící ruletou. Na zastávce a pod vrbou sedává starý Nepil před důchodem a u blikajícího monstra pár hodin po něm. A přitom stačilo, aby to včera dal na šestku místo na šestnáctku a nemusel být dnes zpátky na lavičce pod vrbou.
Ve fotbale také stačí málo. Na telefonu jsem viděl dva z gólů, které včera večer dostala Sparta v televizi. Nevzpomněl jsem si na to, jak na Žižkově jeden říkával, že ten stoper vypadá dobře, když to má celé před sebou a stojí přitom na vápně, ale běda, když je za ním prostor a on se musí rychle otočit v souboji jeden na jednoho. Vzpomněl jsem si na starého Nepila, co sedává u nás na zastávce a pod vrbou.
Stačilo, aby dědek Nepil v žácích trénoval ty dva borce, co včera zamotali sparťanské beky a bylo by všechno jinak. Nikoho by nezamotali, protože by si vzpomněli na trenéra, jak na ně křičí „nedrbej to a přihrávej!“
Někdy stačí málo. Třeba „dej mu nažrat!“ anebo „posaď ho na pudel!“ místo „nedrbej to a přihrávej!“.