Někdo má rád holky a jiný zase vdolky. Někdo má rád na fotbale bengál, bengálské ohně, kouř dýmovnic a romantické dunění dělobuchů a jiný chodí jenom kvůli operním divám, které před výkopem pějí státní hymny. V sobotní telce bylo možné vidět dvě derby v Anglii, jedno v Německu, slušný zápas ze Španělska a jenom bitva pražských S byla zahalená v dýmu.
Nejsme u nás v kotlině jediní v Evropě, kdo to má rád horké a v dýmu. Soukmenovce najdeme na Balkáně a neznamená to, že patříme mezi nějaký evropský póvl. Vždyť Crvena Zvezda vyhrála Pohár Mistrů, Partizan válčil proti Němcům ve Slovenském národním povstání a PAOK s Olympiakosem jsou nějaké bašty světového fotbalu.
Rozhodčí Paták při derby vymyslel způsob, jak se vypořádat s tím, že se v dýmu nedá hrát fotbal a z dělobuchů praskají ušní bubínky. Když pro vodopád létajících předmětů nešlo zahrát rohový rop z jedné strany, rozhodčí vybídl hráče, aby rozehrál ze strany druhé, kde byli diváci méně balkánští. Podobným způsobem by se český fotbal mohl vypořádat s balkánskou kulturou na stadionech jako takovou a to k úplně spokojenosti všech zúčastněných.
Stačí, aby rozhodčí neukázal pouze na druhý rohový praporek, ale přímo na vedlejší hřiště. Tam by se hráči mohli vyřádit dle libosti a těch pár, které to zajímá, by se postavilo k zábradlí. Na stadionu by potom zůstali milovníci ohňů a výbuchů, kteří by si přes dým stejně nevšimli, že fotbal se hraje vedle na parkovišti.