03.10.2014 - Z řitě do nebe a zase zpět.

Název obrázku: 2014-07-30_17_32_1133

Do trafiky chodí tchán. V sobotu dopoledne mu dáte stovku a zbude mu na kafíčko v cukrárně naproti hřbitovu. Dnes se těšíte, že ho místo na hřbitov pošlete k moři. Takové peníze se nevyhrávají každý den. Radost přejde a zpátky na zem se vrátíte, když se dozvíte, že místo sázenky starý pán koupil babičce svíčku. Vždyť jste stejně nikdy nic nevyhrál, a takhle tam bábě aspoň není smutno.

Ve fotbale něco podobného zažili včera v Rijece. Tam to nebylo u krchova, ale u moře. Hostující borci Sevilly nemuseli hrát žádný super fotbal, aby nad darebnými domácími vedli a zápas v klidu kontrolovali. Vše se změnilo po přestávce, kdy domácí útočník dostal míč mezi obránce, natlačil se za stopera a v tu chvíli se mu zastavili nohy a upadl. Sudí vytáhl červenou kartu a ukázal na penaltu.

V devadesáté minutě to vypadalo na karneval. Domácí si kráčeli pro tři body. V devadesáté první se mohli jít klouzat. Do vápna přiletěl obyčejný centr a velký, černý Francouz ve španělských barvách uklidil míč k tyči.

Z řiti to jde do nebe rychle, ale zpět to může jít ještě rychleji, a proto se mějme na pozoru. Anebo že by platilo ono „každému podle zásluh“?