Ibrahim není můj kámoš, ale když se potkáme, zdravíme se jako kamarádi. Večer spolu jedeme na fotbal. Ani jeden tomu nerozumíme, ale celkem nás to baví. Ibra to první přizná a za to druhé se nestydí. Já to mám obráceně.
Na první pohled to bude trojzápas. Bosna s Hercegovinou proti Belgii. Na druhý pohled mohou za hosty nastoupit Vlámové a Valoni a potom už by to vypadalo, jako férový souboj dvou proti dvoum. Jenže to nebude tak jednoduché. Bosňáci sice existují, ale místní říkají, že Hercegovinci nikoliv. Přesto Vlámové spolčení s Valony nebudou v převaze a to ani se svými reprezentanty africké a arabské krve. S Bosňáky se jim na stadionu v Zenici postaví i místní Srbové a Chorvati. Čert aby se v tom vyznal.
V sobotu se tady volilo. Vybírali se hned tři prezidenti. Každý z národů má svého. Jak rozhodují, jsem se neptal. S Ibrahimem se o politice nebavíme. Ani o fotbale. Proč ztrácet čas tlacháním o věcech, které nám jsou cizí. Vyprávěl mi, jak zbohatne. Není chudý, ale má tři děti a musí se snažit.
Koupil výrobní linku, do které se na jednom konci něco nasype a na druhém konci již stojí kupci ze západní Evropy, protože si takovou šanci nemohou nechat ujít. Ještě mu schází pár maličkostí a také potřebuje najít místo, kde se to všechno bude odehrávat. Zaměstná celou vesnici a možná i pár chlapů a ženských z okolních samot. Ti potom budou mít plné kapsy peněz a pojedou lodí do Los Angeles a oči jim budou zářit pořád, a nikoliv jenom po té, co fotbalisté někoho porazí.
Dneska to bude sakra těžké. Z Belgie jde strach a navíc Edin Džeko, dítě Sarajeva a Pán Bůh celé Bosny a Hercegoviny, se bude jenom dívat z tribuny. Třeba ale vstanou noví hrdinové a místní nebudou muset čekat na to, až Ibrahim začne do jednoho konce něco sypat a na druhém konci rozsvěcet oči.
BiH – Belgie 1: 1. Tak to dnes v noci v Zenici skončilo. V Bosně a Hercegovině to ještě dlouho neskončí. Jo a gól domácích dal Edin Džeko, který měl sedět na tribuně. Tak moc tomu s Ibrahimem rozumíme.