Vítězství je nejhorší věc, která může potkat týmy, které nic neumějí. Proti opravdu silnému soupeři je podobným prokletím i remíza. Problémem je, že poučení nepřináší ani porážka. V takovém případě si řekneme, že se o nic nejedná. Prohráli jsme přeci se silnějším.
Včera jsem viděl slabé, až zoufalé, zápasit proti jedněm z nejlepších. Hráči se báli míče a tak nejvíc kontaktů s ním měl jejich brankář, protože, pokud to záložník neposlal do kukuřice rovnou, tak to posunul dozadu a obránce to dal za sebe brankáři a ten to poslal někam dopředu a do pryč. S takovou bídou se dokonce ujali vedení a dlouho ho hájili.
Druhý den v novinách a na webu patrně napíší, že mladí reeprezentanti sice prohráli se Španělskem 1:3, ale se silným soupeřem dlouho hráli vyrovnanou partii.A budou mít pravdu. Vždyť dlouho vedli.
Bojím se, že dokud nepochopíme, že fotbal vypadá úplně jinak, nebudeme ve fotbalovém světě nikoho zajímat a to bez ohledu na to, kolik v mládeži uhrajeme medailí. Cesta k nápravě vede přes zápasy odehrané se vztyčenou hlavou. Dobrá porážka je mnohdy lepší než špatná výhra.