Ve vířivce bylo dobře. Ještě bych tam vydržel. Přesto, anebo právě proto, jsem byl nasr(štv)aný. Za pár minut jsem musel být někde jinde. Přišel jsem pozdě a on tam ještě nebyl. To mi udělalo ještě menší radost.
Jak se máte? Dobře. Už jste skončil s kariérou? Doufám, že ještě ne. A kde teda hrajete? Nikde. Mám rakovinu. To nebyl špatný začátek rozhovoru.
Po střídavě oblačné kariéře v Anglii odešel do Řecka, kde byl v první sezóně vyhlášen nejlepším brankářem ligy a dostal nabídku k přestupu od dvou největších tamních klubů. Osud chtěl jinak. Olympiakos na něj nezapomněl. Po vyléčení se domluvili, že ho angažují a on půjde na hostování do menšího klubu v řecké lize, aby se dostal zpátky do formy. Nemoc se ale vrátila. Nyní končí další terapii. Od Nového roku bude moci začít trénovat.
Třeba si na něj vzpomenu, až mne bude tady tlačit, támhle svědit a tady táhnout. Nepomůže to. Každý jsme jiný.