Včera se v Mariboru ukázala Chelsea. Dopadla stejně jako před tím Celtic, Sporting Lisabon a Schalke. Uhrála bod za remízu 1:1.
Hráli lepší proti horším, ale spíš výborní proti obyčejným. Za rozdíl v kvalitě se body nedávají. Domácí vedli, Luka Zahovič potom přestřelil prázdnou branku ala Karel Kroupa. Mladší ročníky se na památnou střelu brněnského kanonýra přes břevno prázdné branky musí zeptat rodičů a prarodičů.
Chelsea vyrovnala a v závěru neproměnila penaltu. Domácí získali, v co nedoufali. Zápas byl instruktážní ukázkou toho, jak je důležitá rychlá a přesná práce s míčem. Komu z domácích to odskočilo, už neměl s čím hrát a celý tým musel dozadu a čekat, až se to k nim zase dostane a doufat, že kvůli tomu nebudou muset rozehrávat ze středového kruhu.
Ve fialovém hrál černoušek, který měl tak rychlé a šikovné nohy, jako hostující hvězdy. K jeho smůle patrně pochází z jednoho z těch kmenů, kde mají jeden míč kopací pro celou vesnici, a proto nemá nákop a neumí vystřelit. Na vysvětlenou jen dodám, že v klubech a vesnicích s jedním míčem se celý den hraje buď „na dvě“, anebo na udržení míče, ale nikdo nemá míč pro sebe, aby si s ním mohl celé dny kopat o zeď paneláku a získat „nákop“. Tedy pokud se s ním již nenarodil.
A proč prokletí evropských pohárů? Zeptejte se na Spartě, podívejte se do tabulek evropských lig a uvidíte, že malé kluby nejsou zvyklé hrát dvakrát týdně. NK Maribor je čtvrtý ve slovinské lize a dnes má stejně bodů jako pátý NK Zavrč, což ani v nejmenším neznamená, že Olimpija Lublaň, Celje či Domžale jsou lepší. I když vlastně jsou…