Když se nikdo nekouká, děláme nejrůznější věci. Stejné věci děláme, když si myslíme, že se nikdo nekouká. Až jednou zastavíte na křižovatce na červenou, rozhlédněte se po řidičích ve vedlejších autech. Možná vás překvapí, kolik z nich se šťourá v nose a kdo ví, co dělají tam, kam nevidíte, pokud zrovna nesedíte v náklaďáku.
S fotbalisty to je stejné. S tím rozdílem, že řidiči neočekávají, že by je při čištění nosu někdo sledoval, a když přeci, tak padne zelená a jsou v prachu cest. U fotbalistů to je horší. Nemají kam odjet. Leda, že by přelezli zábradlí, utekli do polí, tam babkám vytrhli z rukou motyky a kopali řepu a brambor.
Fotbalisté nikam neutečou. Z motyk jsou mozoly. Když si fotbalista myslí, že ho v nějakém Nazdárkově nemůže nikdo poznat, tak se mnohdy mýlí. Čert totiž nikdy nespí, a proto bacha na to. Jsou lidé a kluby, kde si myslí, že kdo se neumí chovat na vsi, ten se nebude umět chovat ani ve městě.