„Dobrý den, pane generální, jakou jste si to, ale pořídil hezkou Fábii!“ „ No víte, nic jiného v bazaru zrovna nebylo, ale kluci to přes zimu vezmou do dílny, poštelují, nastříkají, nalepí tomu spoiler a lišty a za dva roky ji prodáme za raketu.“ Tak takovou pitomost při setkání představitelů dvou ligových klubů těžko uslyšíte. O autech vědí své.
Zrovna včera jsem kdesi slyšel, že nějaký Bony Wilfried stojí víc, než celý autosalón se Škodovkama. Bony Wilfried není auto. Je to fotbalista. To chlapi z branže vědí. Dokonce si vzpomenou, že když si ještě neuměl pořádně nazout kopačky, tak hrál tady u nás v kotlině. A nebyl to jediný hráč za velké peníze, který se učil zavázat kličku pod našimi topoly a po čase za něj přiteklo moře zlaťáků.
„Dobrý den, pane generální, chtěli bychom si u vás koupit tady Pepika, protože už dal tři góly v lize. Trenéři si ho vezmou do parády, poštelují, nastříkají, nalepí mu lišty, spoiler, melír a tetování a za dva roky ho prodáme za raketu.“ Podobné rozhovory se nyní přes zimu povedou u nás v kotlině. Chlapi o tom vědí své.
Jen nevím, kolik toho ti naši snajpři, co před nedávnem měli v pokoji plakáty Edina, Bonyho či alespoň Velkého Lea (nikoliv Leonida) budou mít společného s raketou. Tedy pokud nepůjdou se slečnou na Matějskou.