V novinách jsem si přečetl, že Fotbalová asociace České republiky chytá ujíždějící vlak a v kotlině budeme mít dvě národní akademie, krajské akademie a k tomu klubové akademie. Samou radostí jsem si otevřel jedno lahvové. Propast mezi naším fotbalem a jejich fotbalem se bude zmenšovat. To si zaslouží ještě jedno chlazené z lednice.
Pivo píše, ale optimismus a víra v lepší zítřky nikde. Před lety jsem učil na střední škole. Čas od času k nám do vsi pod topoly přijeli studenti z Holandska. To je tam, kde se legálně hulí tráva. Naši studenti o tom věděli a mnozí z nich to považovali za „fakt hustý“. Holanďanům to bylo jedno. Nehulili.
Při konverzaci ve společné hodině anglického jazyka, jsem se zajímal o to, kdo z Holanďanů při střední škole pracuje. Byli to skoro všichni. Z našich studentů to byli jen někteří.
Před lety jsem pracoval v profesionálním fotbalovém klubu. Mládežnické týmy hrály nejvyšší republikové soutěže. Klub vytvářel žákům a dorostencům slušné podmínky. Přesto na dopoledních trénincích bývalo prázdno a odpoledne to rovněž bylo daleko ke stoprocentní účasti.
Často mne napadlo, že vedení klubu a trenéři chtějí víc než hráči. Trochu se bojím, aby to s těmi akademiemi nebylo podobné. Vedení Fotbalové asociace ví, jak by to mělo vypadat, a vzniknou akademie. V akademiích budou pracovití, vyškolení a zaplacení trenéři. Potud všechno v pořádku.
Zbývá jen maličkost. Hráči. Co když tady u nás v kotlině máme jinak nastavené hodnoty a obyčejná pracovitost již se nenosí?
Tedy pracovitost… Proč mluvit o pracovitosti, když se o žádnou práci nejedná. Vždyť to je jenom fotbal. Fotbal od rána do večera. Jako Josef Masopust, jako Sváťa Pluskal, jako Zdeněk Nehoda, jako Sergio Agüerro, jako spousta jiných…