06.01.2015 - Nebude to také ľahké, drahá... ***

Název obrázku: 2015-01-05_22_24_0785

Tím jsem skončil s fotbalem a nyní o Rusku. Z haly, kde se hraje fotbal, to je na hotel dvě stanice metra. Pěšky to je déle. Silnice vede jenom rovně. Nejenom k hotelu a za hotel do centra, ale ještě mnohem dál i na druhou stranu někam do polí. Zatáčky se teprve plánovači silnic a měst budou učit. Po ulici také jezdí autobusy. Stačí jen mávnout a jeden zastaví. Jede jenom rovně. Platí se asi 30 rublů, což nevím, kolik je něčeho jiného. Žeton na jednu jízdu metrem stojí podobně. To vím.

Šofér autobusu peníze odmítl. Jako cizinec jsem jeho hostem. Stejně tak jsem byl hostem všech ostatních a to všude, kde to jen šlo. Staré tetky, co jsem se jich ptal na cestu, mne nehostily, ale doprovodily mne až k tomu správnému rohu či zastávce a ještě požádaly někoho dalšího, aby se mne ujal. Z pohostinnosti tady mají doktorát.

Večer bylo kolem deseti pod nulou. Na ulici jen pár šílenců. Stačilo, aby fouklo a mráz bolel i přes čepici. Ostatně, včera jsem ji zapomněl na stadionu a dnes ráno jsem vyrazil zamotaný do šály. Asi víte, co byla první věc, kterou jsem viděl, když jsem přišel do hlediště. Naštěstí. Bez ní bych zmrznul.

Za dvě zastávky metra chůzí po jedné rovné, mrazivé ulici jsem se o Rusku dozvěděl víc než za celé roky před tím. Není to nic příjemného. Je to mnohem větší a silnější země než by mne kdy napadlo. Nebudeme to s nimi mít lehké a to navzdory jejich pohostinnosti. Nespálí je ani zima, ani mráz. Bojím se, že je nespálí ani sankce, a když už skoro, tak se oženou medvědí tlapou. Vědí, že jsou silní a nebudou dbát myší a práv, které jim okopávají kotníky. Horních deset milionů se má dobře a ti ostatní už něco zimy, hladu a bídy zažili a jsou na to hrdí.

Název obrázku: 2015-01-05_22_26_5895

*** Richard Müller mi snad opět odpustí…