Není důvod se domnívat, že holub s vrabcem v hrsti by mohl rozumět holubům po střechách. Přeci jenom máme každý jiný úhel pohledu a jiné starosti. Stejně málo kdokoliv z nás může rozumět fotbalistovi Kušnírovi. Jen on ví, jak se věci měli a mají. Pomineme li fakt, že někteří z nás se sami v sobě nevyznají.
V Liberci občas sněží a jinak tam chcíp pes, a proto se nelze divit, že zvídavý člověk ze světa chce vidět víc než špičku Ještědu. Pro někoho je důležité vidět vyšší kopce, jiný chce vidět skopce a jiný by rád ochutnal polévku z jeho hlavy a neví, že by stačilo koupit ovci, anebo alespoň ten její konec, kde nosí mozek, ten vyndat a zbytek vařit ve slané vodě.
Nevím, jaký recept si Ondřej Kušnír z Kazachstánu přivezl, a proto se ho neptejte, zda ovčí hlavu vařit s očima, anebo bez a co vůbec s nimi dělat. V novinách dnes píší, že fotbalista nyní trénuje pod vedením Wernera Ličky v tréninkovém kempu pro nezaměstnané.
Každý jsme svého štěstí strůjcem. Někdo radši vrabce v hrsti, jiný kočkám oči z kapra, další na kapra s prutem, někdo na střeše, jiný v Liberci, pro někoho nutno Popocatépetl vidět, pro dalšího vyslovit, bratr z něj musí skočit , bratranci stačí vidět Ještěd a Ondřej Kušnír viděl Kazachstán. Ne každému z nás se něco podobného poštěstí. Ne každému to schází.