Jiný kraj, jiný mrav. Někde říkají lejnu papú, pro jiné to je obyčejný exkrement a pro vás, milovníky estetiky a dobrých mravů, se jedná a vznešené a jadrné hov… Stejně tak to je s penězi. Někde se jím říkalo „love“, jinde „chechtáky“ a u nás v kotlině se jednalo o „škváru“. A o tom asi mluví Tomáš Rosický, když říká, že s fotbalem začínal na škváře. To se mu to začínalo. Tak kdyby se o nás starali, dneska jsme v tom Arsenalu všichni. To potom chudák Arsene by se kvůli nám musel naučit česky.
U nás na vsi o škváře něco víme. Peníze neznáme, ale zadřenou ji máme všude. Na bradě a v kolenou se dá pochopit. Na záda se vám zadřela, když jste brzo upadl a dostala se vám pod dres a během zápasu rozedřela kůži. Nosíme si ji dodnes. Do plic se vám dostala, když pár dní nepršelo a zafoukal vítr. To se hned zavírala okna po celém sídlišti.
A fotbal? I takový případ jsme tady měli. Dávno už byla tma a ze hřiště byly stále slyšet rány. Ten nejmladší z nás byl trochu divný. My jsme už byli po večeři a s děvčaty jsme v parku chytali chrousty a on stál v brance a mlátil sebou o tu škváru. Ani nevím, který trenér tam s ním zůstával, ale pamatuji si, že moje máma na něj chtěla poslat policajty a žalovat ho za týrání dětí.
Nám zůstali ti chrousti a on vychytal nulu na Benfice. Inu, kdo maže škvárou, ten jede.