Další český fotbalista odešel do ciziny, aby jistil, že se tam víc trénuje. O tom tady již víme dlouho a zároveň víme, že na stejný kopec vede nespočet různých cest. Klidně se může stát, že z toho Cagliari přijedou k nám za humna a Jablonec je vystřihne v suchým triku. Takový už je fotbal.
Z toho, že někde víc trénují, bych takovou vědu nedělat. Přeci jenom to je jenom fotbal, a o tom víme své. Tomu tady rozumí každý strýc stejně tak jako naše kantýnská. Tedy abyste se do toho nezamotali, radši vysvětlím, že naše kantýnská tomu nerozumí jako každý strýc. Ta na to má svůj vlastní pohled a ten si nepřejte znát.
Horší než objem a intenzita tréninkového procesu v malém italském klubu jsou slova fotbalisty Hušbauera, když ve sportovním deníku říká, že na té Sardinii všechno řeší s úsměvem. To bychom neměli nechat jen tak. My tady od rána do noci ryjeme držkou v zemi a oni se tam smějí. Možná bychom měli napsat petici do toho Bruselu, anebo aspoň na hrad. Jak je možné se v této těžké době nemračit? Jak je možné všechno řešit s úsměvem. Není vám to také podezřelé?