Každý jsme jiný. Někdo neudrží v ruce příbor, jiný si dá nohu za hlavu a ještě pod palcem udrží lžíci a tou sní plný talíř houbičkové polévky, a protože nerozlije, neporozumí řeči zvířat. Podobné to je s fotbalisty. Zatímco jeden má nohy dřevěný a netrefí dveře od stodoly, druhý nohama uštrikuje svetr a ještě vám zahraje na housle tam a zpátky.
V sobotu jsem viděl Adama Hlouška. Svetr si od něj uplést nenechávejte. Má jenom jednu nohu a s tím se štrikuje špatně. To ho radši pošlete do cukrárny pro větrník. Nastartuje motorku a zpátky bude co by dup. Tedy pokud mu toho nebude stát moc v cestě a nikdo ho nebude nutit zatáčet.
V sobotním zápase Adam Hloušek ani neštrikoval, ani nespěchal podél lajny do cukrárny. Ne snad, že by se nechtěl rozeběhnout a nejenom, že se rozeběhnout pouze chtěl. On se i několikrát rozeběhnul. Nicméně většinou to bylo marné. Vypadalo to, že spoluhráčům zapomněli říct, že stačí jenom otevřít lajnu, dát to Hlouškovi do prostoru, on to odveze až dozadu a levačkou pošle rohlík před bránu, kde do toho stačí trknout a mohou se jít radovat.
Nevyužitý Adam Hloušek není ani polovinou Adama Hlouška využitého. V sobotu si to Hloušek ubránil, ale nepřidal nic dopředu a nebyla to jeho vina. Chtěl, ale nebyl vyslyšen. Škoda. Škoda pro hráče i pro klub.