Včera večer jsme měli soustředění. Trenér nás chtěl připravit na mač proti Bayernu. Na rozjezd jsme si dali pár hladinek, přitom jsme si trochu popovídali a přípravu jsme chtěli zakončit standardkama, ale hospodská byla proti. U nás v kantýně se nejedná o standardní situace, nýbrž o standardní sestavy. Jeden rum, pár zelených, dvě jablíčka a zbytek černý švihák z Božkova. Pijeme to v malých, protože velké se nevejdou na tácek. Tentokrát Růžena rozhodla, že vše bude jinak. Každý jsme dostali Jägermeistera. Prý ať si zvykáme na německou kulturu.
Nyní sedíme u televize a nevíme, co si o tom myslet. Jakoby nestačilo, že v pátek od nás opisovali vlci z Wolfsburgu. Dnes to vypadá, že i ten plešatý Ital ze Schalke 04 byl včera u nás na vsi a v kantýně vyslechl taktickou poradu.
Trenér Láďa to říkal jasně. Nechce, abychom na ně rovnou vletěli. Naopak. Naordinoval, že si na ně trochu počkáme, ale hned jak se dostaneme k míči, musíme to hrát rychle za obranu. Stopeři Bayernu hrají vysoko a nejsou nejrychlejší, a když se náš Šemík rozeběhne a někdo mu to dá za ofsajd lajnu, tak ho nemohou chytit. Jen to nesmíme hrát ke gólmanovi. Ten stojí až nad vápnem, aby se včas dostal k podobným míčům.
Dneska nám Bayern ještě nenalosovali, ale v televizi vidíme, že recept funguje. Při naší smůle se s nimi, ale potkáme, až budou hrát něco jiného. Nevadí. Náš trenér Láďa je koumák a určitě zase něco vymyslí.