V rohu stadionu svítilo na velké tabuli 51 let 167 dní 3 hodiny 22 minut a 4 vteřiny, po které HSV hraje nejvyšší německou soutěž, když do vápna přiletěl centr z levé strany a směřoval na nabíhajícího útočníka. Z brankové čáry se odlepil muž v modrém svetru a obě pěsti opřel proti letícímu míči. Útočník měl smůlu. O dvě vteřiny později rozhodčí ukončil zápas.
Hamburk nejsou Počernice, ani Brno. Hamburk je město. Velké a bohaté. Mají tam dva fotbalové kluby. Kultovní St. Pauli a slavné HSV. V neděli se hrálo proti Hannoveru. Lehce derby. Hosté to měli pouhých sto padesát kilometrů.
Dvaapadesát tisíc diváků v převážně modrých šálách sledovalo zvláštní zápas. Domácí k němu neměli nic moc co říci. Hořko jim mohlo být již ve dvacáté třetí minutě. Muž v modrém svetru byl proti. Penaltu chytil. Lépe bylo o chvíli později. Neviditelný útočník domácích centroval z levé strany a hostující stoper tečoval míč mimo brankářův dosah. Druhý gól dali domácí stejně. Hráč vystřelil, brankář si šel pro míč k jedné tyči a stoper srazil míč ke druhé. I tak se dá získat dvoubrankové vedení.
V závěru zápasu bylo na hřišti jen jedno mužstvo. Domácí trpěli a čekali na konec. Nakonec se dočkali a začaly oslavy. Hráči zdravili diváky a ti neskandovali něco tak obyčejného jako třeba „Hamburk! Hamburk!“. Diváci skandovali „Drobny! Drobny!“