04.03.2015 - Kdo seje vítr, může přijít o vrabce v hrsti.
Název obrázku: 2015-02-26_17_26_1790
Stokrát jste zde četli, že na kopec vedou různé cesty, a proto o tom víte stejně dobře jako my v Polabí, kde máme horu Říp, v dálce vidíme Milešovku a z rádia víme, kdo jsou Kopečkovi. Podobně to je s fotbalem. Trénovat by to mohl každý a nejlépe my, co s tím nemáme nic společného.
U nás na vsi se nejčastěji trénuje reprezentace a potom Sparta. Proč začínat od píky, když můžeme rovnou do černého. V kantýně tomu nejlépe rozumí naše výčepní, ač by se leckdo mohl domnívat, že o trefování do černého by měl více vědět její Láďa. V českém sportovním tisku trénování Sparty nejlépe zvládají v novinách, které mají stejného majitele jako klub z Letné.
Nedávno jsem se tam dočetl, že před cestou do Ostravy zapomněli dát hráčům k večeři syrové maso a oni se potom nechali pokopat tamníma Chacharama. K tomu měli dlouhé hřiště, protože to obránci nevytláčeli dostatečně rychle nahoru a trenér podivně reagoval na vývoj zápasu a navíc Lafatovi neřekli, že penalta se kope k jiné tyči, než skáče gólman. Výsledek znáte.
U nás ve výčepu takovou odbornost sportovních redaktorů oceňujeme. Jen naše kantýnská říká, že uřízne to zbytečné dole každému, kdo řekne špatného slova o jejím pivu. Ve vsi válčíme o titul nejlepšího hostince a Růžena říká, že dnes musíme táhnout za jeden provaz, protože kdo seje vítr, ten sklízí bouři.
My, co víme o mnoha cestách na jeden kopec, si ale můžeme myslet, že kdo seje vítr, tomu může uletět vrabec z hrsti a on potom zůstane s holubem na střeše. Však se dočkáme.