18.03.2015 - Dnes nic o fotbale a ještě méně o Baku. ,

Název obrázku: 2015-03-16_20_38_2238

Pozor jsem nedával ani při hodinách zeměpisu, a proto jsem si do kufru přibalil šortky a krém na opalování. Tady jsem dokoupil svetr, čepici a šálu. Nechci říci, že mrzne, ale teploty mají blíž k nule než k jaru.

V zemi zrovna mají velký svátek, a proto na ulici není mnoho aut. Jenom o málo víc, než se na ní vejde a to nic naplat že některé mají šest pruhů tam a stejně tak zpět. Na každém rohu stojí chlap v uniformě a na každém kilometru tři babky v cestářské vestě a s košťaty. Místo policistů by na ulici měli postávat oční lékaři a na vyšetření zraku lifrovat všechny, co nerozeznávají barvy. Zelená jim splývá s červenou. Podobně to je se čtením. Nápis STOP na značce jim nic neříká. Leda snad, že v místním nářečí by to znamenalo „přidej“.

S fotbalem vás unavovat nebudu. Pokud je tak hezký jako některé stadiony, potom bychom popukali závistí a to by na začátku jara bylo škoda. Radši vám řeknu, jaké to bylo v restauraci, ač jsme ji neviděli. Na zahradě byly prosklené chatky podobné těm z českých kempů a v každé chatce byl stůl, ke kterému jste si sedli a přidělený úředník začal s horkým čajem pokračoval zeleninou, sýrem a ještě něčím bílým, co nebyl ani jogurt ani smetana a potom přinesl žebírka, na kterých byly kotletky veliké jako bříško palce a podobně měkoučké. Potom jsem se podíval na hodinky a zazvonil zvonec a pohádky byl konce. Museli jsme na fotbal.

A protože mi z toho stejně nic nevěříte, řeknu vám jen, že tam s námi usrkával čaj Tony Adams, ale protože to zní tak pravděpodobně, jako setkání s Georgem Bestem v mléčném baru, tak radši kliknu na tečku a ovladačem začnu lovit Ligu mistrů.