Dřív byla jiná doba. To jsem cestou z Kolbenky usnul ve vlaku a probudil jsem se ve Štětí. Dnes už to jezdí tak rychle, že stačí, aby se člověk pokochal likérem a krajinou a šup a je v Ázerbájdžánu. Asi bych neměl tolik pít. Ještě štěstí, že to není Afghánistán. To bych musel nosit pušku a roušku.
Zpátky to jede až někdy jindy, a proto jsem potřeboval najít místo, kdo nebude moc lidí, abych se mohl v klidu posadit a napsat chlapům k nám do vsi, že na mariáš přijdu až jindy. Nebylo to lehké, ale nakonec se to podařilo na fotbalovém stadionu a vůbec nevadilo, že bílí hráli proti červeným v jednom z lepších zápasů místní ligy, který kvalitou připomínal duel Brna s Libercem, což nejsou zrovna malá, ani ošklivá města.
V hledišti jsem byl skoro sám, ale potom přišel jeden a dal se do řeči. Vyznal se. Hráče znal jménem a o některých tvrdil, že je zastupuje. V takové dálce odmítám přemýšlet o tom, jak moc se vyznal a jak moc si vymýšlel, a proto vám to řeknu, jak mi to říkal, ale musíte mi slíbit, že to kopačkám v kotlině neprozradíte, protože by začali pátrat po vlaku, ze kterého se vystupuje až u Kaspického moře.
Červení byli v tabulce čtvrtí. O těch říkal, že lepší hráči si tam ročně vydělají až 350,00 Euro čistého a ti obyčejní jen polovičku. Bílí byli před zápasem druzí a ti to prý mají nastavené jinak. Berou kolem nějakým 200,000 Euro čistého a k tomu mají bonusy za starty v zápasech, kde pokud vyhrají, mohou mít pět tisíc navrch a za remízu polovičku. K tomu oba týmy mají prémie za konečné umístnění a za starty v evropských soutěžích.
Chtěl jsem se dozvědět víc, ale nepovedlo se. Chlapovi jsem prozradil, že jsem z kotliny a on nejdřív zbledl, potom padl, potom začal polykat, potom zbrunátněl, zešedivěl, zachrčel a popadl koště a násadu mi chtěl zarazit nejdřív tam a potom tam a já jsem utíkal pryč a on běžel za mnou a křičel „Zelinka, Zelinka!" A vyhrožoval, že až mne chytne, tak mne utopí v moři a můj duch tu Zelinku bude po nocích strašit.
Nevíte někdo, o čem mluvil? Přece by ho Jitka Zelinková tak nerozčílila?