07.04.2015 - Rozhodčí, nekřepči!

Název obrázku: 2015-04-02_14_56_46-120

Na vsi jsme ho neměli rádi. Čestnějšího a spravedlivějšího byste nenašli. Měl radost z každého odhaleného milimetrového ofsajdu. Změnilo se to, když postoupil do 1. B třídy. Tam k zápasům jezdili ve třech.

U nás na vsi to v mistráku bývalo pět litrů za tři body. Občas se kluci černí museli podělit i s delegátem. Za takovou almužnu jsme od nich nechtěli, aby to lámali přes koleno. Stačilo, když odpískali rovinu a správně se rozhodli v několika sporných situacích. Přece víte, že jsou penalty, kdy půlka hospody má pravdu, když tvrdí, že penalta nebyla a druhá polovina hospody má pravdu, když tvrdí, že to byl faul a penalta se pískat musela. Pokud soupeř před zápasem nevytáhl silnější triumfy, potom to penalta buď byla, anebo nebyla a to podle toho, na které straně hřiště se tak stalo.

U nás na vsi jsme to neměli rádi. Nicméně když se vás ti tři v černém před zápasem zeptají, jak to dneska odehrajeme, potom nemáte moc na výběr. Pět tisíc za tři body je lepší, než prohrát, mít zkaženou neděli a v týdnu jet do města na disciplinárku a vysvětlovat, že to vyloučení…

U nás ve vsi se vyšší soutěž nikdy nehrála. Vedle ve městě se hrála třetí liga. Tam pět litrů nestačilo ani na občerstvení. Průšvih byl, když úředník, který to měl s černokněžníky domluvit, cestou do kabiny rozhodčích klubové peníze stopil a sudím servíroval jenom kafe a limonádu a v pondělí v Čedoku koupil manželce k narozeninám zájezd k moři. To je ale úplně jiný příběh, který se pochopitelně nikde nestal.

Náš spravedlivý rozhodčí postoupil až do krajského fotbalu. Radost z odhalených ofsajdů už dávno vyměnil za pár stříbrných za tři body. Musíte to pochopit. Na sekeru se neprodává ani u nás v kantýně. Občas se vrátí ze štace v rozverné náladě. To potom hned ode dveří poroučí veselé kalíšky a hlásí, že „dneska jsme je řízli tak elegantně, že nám na konci ještě poděkovali“.

Jindy se vrátí zkroušený. Možná mu něco cti a smyslu pro spravedlnost zůstalo a nemá rád, když „hoši, dneska to byla jatka. Ale co jsme měli dělat? Šli do toho domácí a navrch něco přihodili z vesnice za kopcem a ještě před zápasem volal šéf komise rozhodčích, že by bylo dobrý, kdyby to vyšlo.“ V takových chvílích se pije hořký fernet.

Náš spravedlivý pochopitelně nikdy neexistoval. Vždyť u nás na vsi nemáme topoly, natož fotbalové hřiště pod nimi, a proto jsme nikdy nikomu nemohli slíbit pět litrů za tři body. To jen u nás ve výčepu je takový fofr, že se to všechno tak poplete, až by člověk zapomněl, že někteří z nich byli i slušní a odpískali, co viděli a to „padni komu padni“. Správně chápete, že ti se potom dostali do kraje, z kraje do divize, z divize do druhé ligy a dnes je vídáme na obrazovkách a víme, že to nenají lehké, a proto jim držíme palce a připíjíme na zdraví. Jen jeden takový malý v koutě mumlá něco o tom, že tady na vsi, za kostelem a v polích okolo je lépe, protože to neřeší žádné noviny, natož televize a k tomu moří se stejně podívá.