V sobotu nad ránem jsem se vracel do hotelu přes náměstí, které během několika nočních skleniček červeného přeměnili na tržnici. V tu chvíli jsem pochopil, že v Čechách nikdy nemůžeme vychovat podobné fotbalisty, jako mají v zemích bývalé Jugoslávie. .
Divíte se? Nedivte se! Slezte z gauče a běžte nakoupit. Pokud neprší, můžete si nechat papuče. Pokud umíte číst, najděte nápis "Zelenina". Jste li s písmeny na štíru, poraďte si jinak. Stejně žádnou opravdovou zeleninu neuvidíte. Pošlou vás mezi regály naplněné něčím barevným, co má se zahradním záhonem společného méně, než vy s monackou kněžnou. Tu jste alespoň viděli v časopise.
.
Vycházíme li z toho, že jsme to, co jíme, nemůžeme se divit, že u nás po hříštích běhá tolik peroxydových blondýn. Stačí porovnat nabídku českých supermarketů a tržnic na Balkáně. Ta vše vysvětluje. Je rozdíl mezi rajčaty ze Spolany Neratovice a z vesnické zahrady. Musí být rozdíl mezi těmi, kteří na nich vyrostli.
.
Jsem rád, že vám to je jasné a místo do posilovny míříte s rýčem na záhon. Radši vám zatajím, že ta sobotní tržnice byla ve Slovinsku, které je pořádným fotbalem nepolíbené. Jenom v zelenině to nebude.