11.05.2015 - Ave,Caesar,morituri te salutant.

Název obrázku: 2015-05-09_15_53_5010

Výkon českých reprezentantů do 17ti let v zápase proti Belgii skončil prohrou o tři góly a přinesl rozporuplné reakce. Jeden, který se netváří, jako že tomu rozumí, protože tomu rozumí, řekl, že na této úrovni asi ještě neviděl tým, který by byl takticky tak naivní a špatný. Dva, kteří jsme již ledacos viděli, jsme zase říkali, že si nepamatujeme, zda jsme vůbec kdy viděli tak vzrušující zápas české mládežnické reprezentace.

Taktika byla jasná. S holýma rukama jsme se vrhli na namyšlené Belgičany a snažili jsme se je udržet na jejich polovině hřiště a donutit k chybám a urvat pro sebe kus slávy. Nakonec jsme skončili s výpraskem a zbyla nám čest a oči pro pláč.

Trenér stál u postraní čáry a hnal hráče na zteč. Na některé nemusel křičet, na jiné to bylo zbytečné. Některým to v hlavě přecvaklo hned a někteří počkali, až vedle nich vyroste kedlubna a teprve potom zareagovali. Říkejte tomu třeba rychlost myšlení.

Chvílemi to vypadalo, jako když hráči, kteří po většinu roku jezdí koňským potahem a někdy jim děda půjčí Wartburga (to bývalo auto dovážené z NDR), nyní od trenéra dostanou klíčky od řízného sporťáku a chce se od nich, aby závodili v rychlosti, kterou většinou znají jenom z televizních přenosů Formule Fotbal.

Hoši si naběhli na belgické vidle a dostali trojku. Kvůli zajetí z emocí ze vzrušujícího zápasu a statečného boje českých hráčů nedokážu říct, kdo měl kolik gólových šancí, který brankář měl víc těžkých zákroků, kdo a kolikrát běžel v přečíslení do otevřené obrany a kteří obránci zastavili útok v poslední vteřině. Takovou analýzu si udělejte sami z televizního záznamu. Myslím, že jsme klidně mohli dostat bůra, ale také je možné, že utkání mohlo skončit 3:3.

Belgičané mnohdy nevěděli, která bije a kam dřív skočit a často to byla v jejich velkém vápně opravdová trma – vrma a při troše štěstí jsme to tam mohli párkrát dostrkat. Fotbal se nehraje na kdyby, ale kdybychom v 61. minutě vyrovnali z přísně nařízené penalty, což bychom si zasloužili, protože v té době jsme je dusili jako kapustu, mohlo to být všechno jinak.

Na druhou stranu, v 54. minutě si rozhodčí patrně vzpomněl, kdo je Dagmar D. a udržel český tým ve hře, protože nevyloučit českého brankáře za hraní rukou daleko mimo pokutové území, byl omyl hodný hroší kůže některého z pověstných českých řezníků.

A nyní si vyberte. Odvoláme trenéra, protože od hráčů chtěl něco, na co nejsou zvyklí? Z televizního záznamu nejspíš uvidíte, obrovské množství chyb a chaos v týmové organizaci. Vždyť kolik jsme uhráli medailí s českou čunčou, kdy jsme si na ně počkali hluboko na vlastní půlce, nenechali je hrát a občas nám tam něco spadlo ze standardky.

Podržíme trenéra, protože hráči odešli ze zápasu s (do jisté míry falešným) pocitem, že i se silnými Belgičany se mohou měřit jako rovný s rovným? A pravda je, že někteří hráči podali výkon, který si do notesů zapsali mnozí z těch, kteří předstírají, že tomu rozumí a někteří hráči ukázali momenty, že by v takových notesech také mohli být, kdyby nedělali tolik chyb, a kdyby zapracovali na některých z individuálních herních činností.

Není důležité, co si myslím, o tom, zda v reprezentaci hrát něco, na co hráči nejsou zvyklí z klubů. Vím, že pokud se v klubech nebude hrát rychle, útočně, odvážně a aktivně, tak se to hráči nenaučí. Pokud se to hráči nenaučí, potom bude jedno, zda půjdou pěšky, anebo za vozem. Někteří teoretici mládežnické kopané, ale dodají, že pokud hráčům překáží míč, když se hraje pomalu, bude jim ještě víc překážet, když se bude hrát rychle.

Ukončeme to dnes tím, že některé z našich borců míč poslouchal, i když se hrálo rychle. Nic není nemožné. Jen je na čase se probudit.