01.06.2015 - Gruzie - pohostinnost, anebo asistovaná sebevražda?

Název obrázku: 2015-05-29_23_11_5191

Nevím, jak to bude s vámi, ale já jsem s vráceným pasem dostal od celníka lahvičku červeného. Milostná předehra před zvrhlými orgiemi. Ty začínají nenápadně zeleninou, sýrem a chlebem. Pokračuje pečené maso. Nikoliv tolik pečeného masa, kolik jste nikdy nesnědli, ale tolik masa, kolik jste nikdy neviděli. Ve fázi, kdy přemýšlíte, zda to bude jenom žlučník, anebo prasknete na jiném konci, číšník přinese maso zabalené do révových listů. Osvěžující zážitek. Jako politi živou vodou se vrháte na další maso. Po něm přichází místní pochoutka. Masový knedlíček schovaný v šátečku z těsta, ve kterém se maso vařilo.

Název obrázku: 2015-05-30_16_47_4910

A víno. Všude víno. Žádné víno od strýce z Moravy, ale víno z nejstarších vinohradů na světě a rozlévané z noblesně designovaných lahví. A káva. A ořechy, sladkosti a ovoce. A druhý den opět a třetí den zase.

Název obrázku: 2015-05-30_20_32_3964

Pokud to přežijete, nechoďte v Tbilisi na fotbal, ani na operu. Choďte po městě. Takové město jinde nenajdete. V úřadu městského architekta je po celá dvě tisíciletí zavřeno a centrum proto vypadá, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Prosklená kopule prezidentského paláce nad koncertním sálem jako od Kaplického a pod ním most podobný tomu u Tate gallery v Londýně a nad tím katedrála jakou si neumíte představit a kolem kostely, u kterých řidiči pouštějí volant a křižují se, a protože jejich Mercedesy ani Lady nejsou vybavené autopilotem, auta padají z mostů do řeky a ta je odnáší do moře, ale nikoho to netrápí, protože jízdné v taxíku je tak levné, že jen přesednete k dalšímu bezzubému muži a rusky si vyprávíte o dobrém českém pivu a protože jízdu přežijete jste odsouzeni k dalšímu kolu místní pohostinnosti, při kterém přemýšlíte, co jste udělali špatně, že vás chtějí zabít.

Název obrázku: 2015-05-31_12_01_27_HDR20

Během té rituální vraždy muži pozvedávají sklenky a pronášejí košaté přípitky. Pije se na matku Gruzii a bohaté její vnady, na přátelství, na otce, který hostiteli před pár dny zemřel, na děti již narozené, i na ty co teprve přijdou a na děti jejich dětí a jejich pradědy a hodně se pije na naše rodiny, protože bez nich by nebylo, co je a ani trochu si nevymýšlím, když řeknu, že se připíjelo i na fotbal, a proto se o jeho budoucnost nemusíme obávat ani u nás v kotlině, ani u nich pod velehorami. Ostatně, zajeďte se podívat. Stojí to za to. Snad jen toho fotbalu si dávkujte s mírou. U nás s Mírou Peltou u nich po kapkách. Mohlo by vás to zabít. Tady i tam.