Rozhodčí to nemají snadné. U nás na vsi jsme jim občas chtěli pomoci, a proto je kantýnská čas od času požádala o rozhodování v duchu pravidel s motivačním bonusem pěti tisíc korun v případě, že tři body zůstanou doma. Částka odpovídala nedůležitosti zápasu v nedůležité soutěži.
V žádném případě se nejednalo o úplatek. Jen jsme vycházeli z toho, že v některých situacích jsou obě rozhodnutí správná a záleží jen na názoru rozhodčího, jak je posoudí.
V poslední minutě řádné hrací doby pondělního odvetného zápasu mezi HSV a Karlsruhe, ve kterém se rozhodovalo, který z týmů bude v příští sezóně hrát německou nejvyšší soutěž, se rozhodčí rozhodl zapískat trestný kop za nastřelenou ruku na hranici velkého vápna a domácí z něj v čase 90,30 vyrovnali a vynutili si prodloužení.
Větší půlka Německa s rozhodčím souhlasí a druhá větší půlka Německa s rozhodnutím rozhodčího nesouhlasí. Hamburk nejsou Ovčáry, a proto si myslím, že pro Ovčáry a proti Hamburku by se v podobné situaci přímý kop za nastřelenou ruku nekopal.
V minulém týdnu jsem princip nakloněné roviny vysvětloval jednomu německému kolegovi. Ten nerozuměl, ale myslím, že dnes již rozumí. Rozhodčí to nemají lehké. U nás na vsi jsme nechtěli, aby viděli něco jiného, než viděla půlka stadionu. Jen jsme si přáli, aby viděli to, co chtěla ta naše půlka stadionu. Vždyť Hamburk nejsou Ovčáry a jet domů s pěti litry je lepší než druhý den vracet prázdné lahve v samoobsluze.