12.06.2015 - Jak zase přehrávat nejen Island?

Název obrázku: 2015-06-11_19_38_2157

Na Islandu neprohrajeme. O tom žádná. Problémy bychom měli, kdyby se soutěžilo v lovu velryby harpunou. V kopané budeme vyrovnaným soupeřem. Nechci vás strašit, ale pokud očekáváte pastvu pro oči, potom se radši jděte projít. Oni to neumí, a proto se nikam nepohrnou. My to umíme, jak to umíme, a proto se nikam nepohrneme. Na standardky se budeme těšit my stejně jako oni.

Poradím vám první krok k tomu, jak to udělat, abychom je příště přehráli. Naše továrny na fotbalisty to zvládají, tak jak to zvládají, a vůbec nezáleží, zda se o to snaží v Praze, na Hané či v Ostravě a v Brně. Výsledkem práce fotbalových klubů jsou hráči, kteří v Evropě jsou konkurenceschopní, tak jako jsou.

Úmyslně neříkám, že se jedná o hráče dobré či špatně. Každý z nich je lepší než já a když vyroste a je nejlepší v kotlině, tak si to zkusí za prvním kopcem a o úspěšnosti se můžete přesvědčit v dnešním zápase na Islandu. Velké ligy se našim hráčům vyhýbají.

Z pozice holuba na střeše doporučuji vyhnat trenéry a hráče v těch nejmladších věkových kategoriích z fotbalových klubů. Tamního skleníkového prostředí si užijí dosyta v letech příštích. Fotbalisté se odjakživa rodili v uličních bitvách a na pláccích na sídlištích a v parcích a tam je musíte vrátit, aby vstali noví Pluskalové a Masopustové.

Zapomeňte na registrace u přípravek a cestovní přes půlku republiky v mladších žácích. Už se nevrátí časy, kdy jsme si jako malí kluci organizovali své vlastní zápasy a šampionáty. Na druhou stranu už máme po sídlištích a u škol tolik dětských hřišť, že se nemusíme bát, kdy vyjde domovnice a vyžene nás z trávníku.

Zapomeňte na fotbal těch nejmladších jako na aktivitu uzavřené skupiny, kterou spojuje to, že přes týden tráví dvě až pět odpolední na fotbalovém stadionu a o víkendu je rodiče odvezou vyhrát turnaj přípravek. Vyžeňte trenéry ze stadionů do škol, ulic, sídlišť a parků. Přesvědčte trenéry, že musí organizovat školní, uliční, sídlištní a všechny další turnaje a zápasy, že musí z dětského fotbalu opět udělat spontánní záležitost a vtáhnout do hry co nejvíce dětí. Z tlustých a nešikovných jednou budou fanoušci a funkcionáři, z rychlých a šikovných potom budou hráči v klubovém týmu, kde se „trenérům“ opět podaří talentované děti vytvarovat do šedivého průměru. To je ale jiná písnička.

Vzhledem k tomu, že fotbalu nerozumím, tak vám tady nevyprávím něco, co jsem si vymyslel. Z té své střechy čas od času něco vidím a v nejen v kolébce kopané vídám, jak i ty největší kluby chodí za těmi nejmladšími do jejich prostředí, než aby čekali, kdo z rodičů má čas a peníze a zájem, aby své dítě vozil do klubu.