Všichni tomu rozumíme a já nejvíc. Tvářím se, že u nás ve výčepu jsme studánka fotbalové moudrosti a nakonec se ukáže, že „lejno, Holube, lejno víš“ a tu kantýnu budeme muset zavřít, protože z trubek nám to teče horší než v Dejvicích z vodovodu. Celou dobu tady píšu, že to umíme jinak, než to umí ti, kteří to opravdu umí a potom se nad Letnou přežene bouřka a mančaftu ze země mládežnických mistrů světa dáme milosrdnou čtyřku.
Viděl jsem všechny zápasy a mohu si vybrat. První možností je konečně přiznat, že tomu rozumím, jako pes pastvě a tou druhou možností je dopít, nechat si nalít a zůstat nad věcí se slovy „takový je mládežnický fotbal“ a taktně zamlčet, že někteří z těchto mládežníků již mají v šuplíku zlato z opravdového Mistrovství světa nemládežníků, jeden z nich si ještě nestačil v novinách vystříhat své fotky s pohárem pro vítěze Ligy mistrů a nejeden z nich by si za měsíční výplatu mohl koupit svou rodnou vesnici i s farou a farářem, anebo alespoň naši kantýnu i s farářkou.
Srbové byli výborní proti Němcům, Němci byli bídní proti Srbům, my jsme to měli obráceně, Dánům stačila jedna druhá půle a proti Němcům pošetřili síly na poslední zápas ve skupině. Švédové jsou obyčejní, ale dobře organizovaní a málem s tím bodovali v obou zápasech. Angličané jsou ještě obyčejnější a nevědí co. Italové v prvním zápase spali, a když se probudili, tak jim to fotbalový Pánbůh vrátil a začaroval branku. Portugalci vědí jak, ale zapomněli jim říct, že tam na konci je bílý obdélník, kterým se to musí prostrčit.
V úterý a ve středu může být všechno jinak a Němci zase mohou být obyčejní a já budu muset vysvětlovat, že takových borců jako Kliment tady máme plnou juniorskou ligu. Ve středu padne koza na kámen. Škoda, že u nás ve vsi jsme víc přes vaření, než přes fotbal, a proto vám neporadím, kdo koho vykostí, kdo je koza a na koho zbude šunka bez kostí.